en cs
Přijďte si k nám zatrénovat

Otestujte si ZDARMA jak Vám budeme vyhovovat, a poté se můžete rozhodnout, jestli to s námi zkusíte.
Platnost rezervace je 14 dní.

Dějiny

Počátek XVII. století znamenal pro Čínu neúrodu, hlad, po celé zemi se šířící rolnická povstání, nástup nového vnějšího nepřítele: Mandžusů, kteří si již stačili podrobit část Mongolska a z Korey učinit svého vazala. Proto také byla celá první polovina XVII. století poznamenána válkou Minů s Mandžusy a bojem proti povstání rolníků. V dějinách bojových umění je epocha Min známa především obrovským růstem a dalším rozvojem, a poté neustávajícím bojem jednotlivých škol mezi sebou.

V roce 1644 byla Minská dynastie zničena, začíná období mandžuské nadvlády nad Čínou a epocha panování poslední dynastie Cin v letech 1644 – 1911. Rolnická válka, k níž v Číně došlo v polovině XVII. století, ve značné míře Mandžusům usnadnila uchvácení moci. Museli však ještě vynaložit nemálo úsilí, aby se v roce 1683 celé čínské území ocitlo pod jejich vlivem.

Mandžuské jho, stejně tak jako mongolské, lehlo jako těžké břemeno na čínský lid a bránilo tak rozvoji národní ekonomiky a kultury. Mandžuští vládci uchvátili do svých rukou vše. Aby potlačili čínský lid, Mandžusové prosazovali své tradice a kulturu, všechny muže pod hrozbou smrti nutili k nošení copů a vyholení části hlavy. Státním náboženstvím se stalo konfuciánství. Taoizmus a Budhizmus byly považovány za zastaralá a neužitečná učení. Nebylo v nich uctívání imperátora, a tím se automaticky stávala nebezpečnými pro vládnoucí dynastii.

Za účelem ideologického zotročení bylo místní obyvatelstvo omezováno ve všem, dokonce i v kariérním postupu. Byly podnikány snahy duchovně rozvrátit stávající generaci, Číňanům bylo zakázáno, aby se zabývali různými druhy disciplín, stejně tak bylo zakázáno i cvičení bojových umění. I když se Šaolin řadil mezi nespolehlivé disciplíny, přesto k němu Mandžusové chovali úctu.

Svatý chrám Šaolin byl centrem budhizmu a nenahraditelným ochráncem čínské kultury. Žádné tvrdé zákazy nemohly zlomit ducha hrdých mistrů Šaolin. Podobně větru, jenž rozdmýchává oheň, nespravedlnost vládců dynastie Čin rozžehávala v srdcích přání bojovat za svobodu a nezávislost čínského lidu. Klášter Šaolin se již poněkolikáté stává centrem přípravy bojovníků pro budoucí povstání. Byli cvičeni ve starodávném umění obrany a útoku se zbraní a bez ní. Cvičení v bojovém umění dělalo jejich těla podobnými oceli, ducha pak statečným, pevným a ušlechtilým. Podle staré metodiky šaolinského boje se žák musí cvičit v průběhu 10-15 let, aby se mohl stát skutečným mistrem boje.

Pět nejlepších učitelů – vychovatelů se dalo dohromady, aby posoudili návrhy na vytvoření nové metody výuky šaolinskému boji. Bylo navrženo zvolit to nejlepší a nejefektivnější z mnohých technik a spojit to tak, aby byla doba výuky zkrácena na 5 – 7 let.

Po posouzení a vytyčení nového programu výuky, po krátké době zahájili mistři tajný výcvik bojovníků, kdy si pečlivě vybírali své žáky. Ale ve stejnou dobu vládce Čin, poté co se k němu dostalo udání, provedl celoplošnou trestnou akci na likvidaci center přípravy a míst, kde se povstalci ukrývali. V seznamu objektů, které měly být zlikvidovány, byl i klášter Šaolin, a také mnoho jiných budhistických klášterů. Velké množství chrámů bylo již spáleno a přeživší mniši se rozutekli a zabydleli po celé Číně, když hledali útočiště na jiných místech. Šaolin se stal jedním z center koncentrace sil odporu. K jeho stěnám se sbíhali mniši, kteří přežili různé bitvy. Imperátorský dvůr nenáviděl tento chrám, protože právě on dodával lidu odvahu k přípravě na povstání proti útisku, byl symbolem nepoddajnosti, boje proti dynastii Čin. Nejlepší vojska zahájila roku 1720 trestnou operaci, proti níž se mniši a žáci chrámu Šaolin odvážně bránili a odráželi všechny útoky nepřátelské armády.

Zdálo se, že bojová síla šaolinské školy nemá konce. Ale proti zákeřnosti a podlosti není v lidských silách ubránit se. Skupina zrádců klášter zapálila, otevřela vrata chrámu Šaolin oddílu generála Čan Van Choa. Ten krutě povstání potlačil, zlikvidoval stovky mnichů, pouze málu mistrů a žáků se podařilo zachránit se. Naštěstí mezi zachránivšími se bylo i těch pět mnichů, kteří sestavili novou techniku: Ti Tin Tin Sy – Dobrá vůle, Miu Chin Lao Sy – Nesmrtelná kočka, Bat Mi Lao Sy – Bílé obočí, Fun Dao Dyk Lao Sy – Zdvořilost, Vzdělanost, a také jeptiška Ngu Maj Lao Ni – Kvítek maj – 5 lístků.

Po té, co přestála krvavou řež v Šaolin, Ngu Maj Lao Ni se schovala do chrámu Bat Chak – Bílý jeřáb, na hoře Daj Lju Šyn – Velká hora, provincie Ty Sjuen. Ngu Maj celým svým srdcem smutnila po ubitých bratrech a po poníženém a zničeném klášteru. Avšak nehledě na hoře a bolest v srdci, věděla, že ona a její bratři byli pronásledováni vládnoucí dynastií.

Neohrožená a moudrá žena pokračovala úporně ve zdokonalování své nové techniky boje. Ani na minutu ji neopouštěla myšlenka o zamýšleném novém stylu. Bez možnosti setkat se s ostatními čtyřmi mistry se Ngu Maj rozhodla samostatně dokončit vytvoření nové zdokonalené techniky boje.

Současně žil v Kuan Don člověk jménem Nijem Nij. Jeho manželka zemřela, když mu zanechala jedinou dceru, která se jmenovala Nijem Wing Chun „Věčné Jaro“. Otec a dcera odešli z provincie Kuan Don do Ty Sjuen a otevřeli si malou hospůdku u úpatí hory Daj Lyong. Podle starodávné zvyklosti slíbil otec, že se Nijem provdá za člověka jménem Lyeng Bak Ču. Dívka byla tak krásná, že si jeden vlivný pán v Daj Lyong přál získat ji za manželku. Otec nemohl odporovat bohatému a vlivnému pánovi. Wing Chun , protože nechtěla být jeho ženou a ponížit se, odešla z domu. Jediným člověkem, na něhož se mohla obrátit s prozbou o pomoc, byla moudrá Ngu Maj. Když hovořila s otcem Wing Chun , dávala mu užitečné rady, díky nimž mohl vést lépe své hospodářství. Poté co se Wing Chun dostala do kláštera Bat Chak, vyzpovídala  se jeptišce o svém hoři. Po té, co si Ngu Maj dívenku vyslechla, projevila vůči ní soucit, a aniž by se bála hněvu a pronásledování úředníka, rozhodla se jí vzít pod svou záštitu a přijala ji za svou žákyni. Odvedla Wing Chun do hor za účelem skrytí a výcviku bojovým uměním. Podle vyprávění se Ngu Maj náhodou stala svědkyní zajímavého a neobvyklého boje jeřába a hada. Had obtáčel svým tělem dlouhé nohy ptáka a snažil se ho uštknout, a jeřáb používaje silná křídla a ostrý zobák bil hada. Tak bojovali, stáli na jednom místě a jeden druhému uštědřovali bleskové a přesné údery. Tato scéna byla tak dojemná, že ovlivnila tvorbu nové techniky. Když trénovala, tak Ngu Maj začala napodobovat jak hbitou zmiji, tak odolávajícího a odvážného ptáka, a brzy vypracovala systém bojové techniky, v níž propojila pohyby jeřába a zmije. V průběhu tří let byla také tato technika předána Wing Chun , milované žákyni jeptišky Ngu Maj.

Po smrti jeptišky v roce 1726 pokračovala Nijem Wing Chun v životě v horách a zdokonalovala své tělo a ducha. Na jedné ze svých procházek šla Nijem lesem a uslyšela vrčení dravců. Opatrně se přiblížila na vzdálenost, z níž bylo možné událost pozorovat. Viděla jak bojuje tygr a leopard. Boj byl veden na úzké horské stezce kvůli kořisti, která na svahu hory ležela: tygr byl velký, silný, majestátný a krutý, leopard byl chytrý, hbitý a rychlý. Oba dravci v obavě, že by se ze stezky mohli zřítit dolů do propasti, v boji o kořist používali krátké kroky a údery na krátkou vzdálenost.

Tento souboj tygra a leoparda přivedl dívku k myšlence na zařazení ještě dvou technik do svého arzenálu. Když se vrátila do chrámu, Nim Wing Chun založila na základě toho, co viděla, techniku Tygra a Leoparda, a spojila ji se stávajícími technikami Jeřába a Zmije. Po nějaké době, kdy stále techniku zdokonalovala, Wing Chun nakonec uskutečnila sen své učitelky Nghu Maj a vytvořila nový styl, který by mohl pomoci ochránit křehké ženské tělo. Byla to unikátní technika, která v sobě spojovala hodnoty školy Šaolin s novými podobami zvířat.

Podle pověsti existuje pět symbolů tohoto stylu, které rozvíjí a posilují vnitřní a vnější kvality člověka:
Tygr je zosobněním velké síly, vytrvalosti, to je vnější stránka. Paralelně se jedná o rozvoj posílení síly ducha, tyto dvě kvality musí být rozvíjeny společně, kdy jedna druhé pomáhá. V těle tygra nesmí přebývat duch myši.
Leopard je projevem rychlosti, specifické formy ruky, pozornost je věnována rychlé práci. Vnitřní stránka je rychlostí myšlení, důvtipu a erudovanosti.
Had je ohebností pohyblivých kloubů. Vnitřní stránka je pružností myšlení, za pomoci něhož dochází k porozumění.
Jeřáb je rovnováhou těla, stabilitou. Vnitřní část je kontrolou emocí, klidem ducha.
Drak je symbolem Šaolin, spojuje v sobě všechny výše uvedené kvality: práci s dechem, pohyblivost a koncentraci. Tělo, duch a rozum musí být jednotné. V technice boje je to ještě zkušenost, za pomoci které je dosahováno mistrovství. Vnitřní stránka je životní zkušeností, která se nashromažďuje v průběhu celého života a díky níž mistr dosahuje duchovní úrovně.

Styl rovněž odpovídá pěti základům východní filosofie, kterými jsou Velkomyslnost, Oddanost, Slušnost, Rozum, Víra. Pěti prvotním elementům, kterými jsou: dřevo, oheň, země, kov a voda. Pěti kvalitám bojovníka: Tvrdosti, Měkkosti, Chápavosti, Smělosti a Střízlivosti.

Po dlouhých letech úporných a neustálých cvičení se Wing Chun , poté co si definitivně osvojila založené bojové umění, se rozhodla, že se vrátí do domu svého otce. Vlivný pán na sebe  nenechal dlouho čekat, a když se dozvěděl o tom, že se Wing Chun  vrátila, poslal své sluhy, aby ji silou donutili přijmout nabídku na sňatek. To byl první případ, kdy byla při obhajování své cti použita technika, díky které Wing Chun lehce zvítězila. Později se otec se svou dcerou vrátili do Kuan Donu, kde se Nim Wing Chun stala ženou Lyen Bak Ču, který na ni oddaně čekal celé ty roky. Brzy se manžel stal prvním žákem Wing Chun a ta mu předala všechny své znalosti bojového umění. Když zemřela, Lyen Bak Ču se rozhodl, že zvěční památku svojí jediné a milované ženy a nazval jejím jménem novou, originální a svéráznou techniku. Tak vzniklo Wing Chun Kun Fu, Wing Chun Kuen, Wing Chun cjuaň atd.

Rozvoj bojového umění Wing Chun

Lyen Bak Ču předal tajemství Wing Chun člověku jménem Lyong Lan Kve, který za svého žáka přijal Choang Choa Bao. Choang Choa Bao byl hercem operního tělesa a často cestoval po různých částech Číny. Díky tomu se jednou potkal s žákem Ti Tin Tin Sy jménem Lyong Ni Ti. Spřátelili se, začali si vyměňovat znalosti v bojovém umění. Když mistrovství dovedli do dokonalosti, rozhodli se, že budou Wing Chun šířit, kdy stávající techniku krátkými meči – „motýlí meče“ doplnili o techniku boje s tyčemi, která byla předána Lyong Ti Ni mnichem Ti Tin Tin Sy. Jedná se o nejvýznamnější pokus spojit Wing Chun s tradiční šaolinskou školou. Lyong Ni Ti se nakonec stal známým mistrem a učitelem Wing Chun . Jeho nejlepším žákem se stal v Kuan Don známý ranhojič Lyong Tan. Ten zasvětil svůj život studiu tajemství a hlubin Wing Chun a dosáhl tak vysoké úrovně ovládnutí techniky, že byl mezi mistry a znalci bojového umění vyznamenán titulem „Krále Wing Chun “. Tento titul byl předán dvěma jeho synům Lyong Suan a Lyong Bik a čtyřem žákům: Čan Choa Tuan, Juen Čai Van – Nguen Te Kong, Nguen Ki Šjan, Fung Tyj Taň.

Po několika generacích „králů“ se Wing Chun stalo známým bojovým uměním a pouze vyvolení měli tu čest, aby se stali žáky ve škole bojového umění Wing Chun .

 

NOVINKY ZE ŠKOLY WING CHUN PRAHA

SEO optimalizace